Paměti nejen hasičské
Z úvodu Pamětní knihy hasičského sboru ve Starém Kolíně.
Na poli domyslů octneme se přemýšlivost o původu vsi Starého Kolína, která od města Kolína přes hodinu cesty na východ při potoku Klejnaru se rozkládá a poprvé se jmenuje roku 1293 kdy královna Guta manželka Václava II. Darovala faráři z Lysé pět … stříbra výročního platu z některých rolí u Starého Kolína. Tak uvádí historik Emler ve svých regestrách II p. 697. Mezi oběma Kolíny pozorujeme na ony časy nápadný souhlas poměrů, v obou bylo obyvatelstvo míšené: německé a české – avšak s převahou německého živlu. Obě místa vystavěna byla na gruntech královských, a proto na farami jejich byl společný patronát královský, jediný ve veškerém děkanátu Kolínském i rychtářství bylo pro obě místa v jedněch rukou. Patrno , že okolnosti při založení obou byly stejné kromě okolnosti času, a že jeden proud německých osadníků založil zprvu vesnickou osadu Kolín při potoce Klejnaru blíž Labe, později pak mnohem silnější proud osadníků zbudoval město Kolín, trefně k tomu zvolil skalnatý teras nad Labem. Pokud se Kolína města týká, nebyl příznak „Nový Kolín“ jemu vždy dáván, poněvadž jmenování „města Kolína“ všechen omyl se „vsí Starým Kolínem“ vylučovalo. Ještě kupř. roku 1373 psal císař Karel IV. „Burgermaister rate und buregenmaisterlich der Stadt zu Kolne uff. Der Elben gelagen“. Původní tato listina byla z městského archivu v Kolíně odcizena a do soukromých rukou prodána a tu ji náhodou naše profesor Josef Vávra a opsal roku 1864.
Roku 1453 jmenuje se při Konárovicích ves Sovolusky později zvaná zkráceným názvem „Soušky“, která zmizela za války švédské a zbyl po ní toliko název přívozu soušeckého při Labi. Podíl patronátu kostela v Kolárovicích měli vladykové ve „Vrcholazích“. Tato ve zvaná též „Vrkolazy“, „Vrkolec“, německy též „Vikolec“, v 18. století „Hrkolec“ bývala při Labi blíže Starého Kolína. Roku 1358 držel tam statek Jan z Hrádku či z Hradišťka, 1380 Kašpar z Vrcholaz, ale roku 1400 byly Vrcholazy spojeny se statkem Kolárovickým. Toho času ves zanikla a to snad zátopou labskou. Labe tekoucí mezi Veletovem a Třemi Dvory dvěma proudy, z nichž severní nazývalo se Labe bystré, jižní u Starého Kolína pak Labe staré.
Podobá se, že Labe bystré toku 1400 povstalo a zkazilo ves Vrcholazy, někdejší grunty té vsi, tak jak jsou založeny a rozloženy na ostrově mezi Labem starým a bystrým podnes druží se ke Konárovicům. Tak dosvědčují knihy konfirmační, pozůstatky desek zemských a dvorských.
Na levém břehu Labe zajímá zvláště ves Starý Kolín, která náležela do šasu města Kolína,přihlížejíc k jeho právu a městským knihám, totiž městu placením šasovních platů. Z těch platů vyňat byl velký dvůr v Starém Kolíně, který roku 1380 držel Štěpán Jihlavský a tehdáž se vším příslušenstvím i s právem užívání lesa jej pronajal Mikuláši Kruňspingerovi z Kutné Hory za roční plat 13 kop 20 grošů. Roku 1390 držel statek pan Pošík z Brodu. Jiný dvůr s tvrzí v Starém Kolíně držel r. 1379 Ondřej Versucher z Kutné Hory a k jeho statku náležely tehdáž někteří rolníci ve Starém Kolíně pode jménem podsedku. Roku 1386 ujel se toho statku Tomáš Braunbart z Kutné Hory, aby r. 1381 přikoupil i statek k tomu i dvůr Pošíka z Brodu., ale v r. 1397 obojí statek prodal Martinu Průšovi z Kutné Hory. Nemálo pozemků při Starém Kolíně mela teké obec města Nového Kolína a vysadila na nich jistý počet podsedků. Jiní podsedkové vysazeni byli na pozemcích fary Starokolínské. Byli tudíž v obci trojí podsedkové později zvaní zahradníci, ježto držíce toliko malé pozemky živili se po zahradnicku. Ještě roku 1618 čítali se ve Starém Kolíně 23 živnosti zahradnické, kromě 16 selských a 2 chalupnických živností. K oné práci zahradnické poukazují některá jména obyvatel Starokolínských ve 14. století,jako: Czwifaler, (cibulář), Knoblocher (česnekář). Jest také najevo, že se živili podsedkové též prací pro doly a hutě Kutnohorské.
K německému původu obce Staro-Kolínské poukazují některé názvy pozemků např. Hegeholz (Hejkolec), Steinmawissen (nyní v Kamenci) atd. A převahou německý ráz měl Starý Kolín vlivem německých měst Kolína a Kutné Hory ještě ku konci 14. století čemuž svědčí německá příjmení osadníků: Pertl, Klatperschalnker, Ortl, Reiche, Kastner, Richentaler, atd. Spoře se nacházejí jména česká: Sedláček , Zubák , Smola. Tolik obsahují „desky práva Kolínského“. Hlavním zaměstnáním lidu ve Starém Kolíně bylo a jest rolnictví. Daří se obilí všeho druhu, ale zvláště velká píle se věnuje zelenině jako: okurek, zelí, cibule, kapusta a.j. Jmenované zde odrůdy pěstují se zde od dávných dob. Roku 1541 koupil klášter Sedlický od mincíře Kříže mlýn Bašta u Starého Kolína.
Mimo jiné jest ještě vzácná zmíňka Palackým zachována. Popis království českého z r. 1848, strana 237, kde se praví: ještě roku 1848 měl Starý Kolín 101 dům a 734 obyvatel v to jsou počítány i „Bašty“. Dále jest z kalendáře učitelského z roku 1868 následující zaznamenáno: V roce 1868 byl okresním školským dozorcem Jan Lindener děkan v Kolíně městě.
Ve Starém Kolíně ve škole, která měla dvě světnice, 292 žáky, učitelem byl Senohrábek, rozený 1819, zkoušky odbyl r. 1841 a měl služného 204 zlatých ročně. František Kohout Václav rozený1843, zkoušky odbyl 1863 a měl ročně služného 163 zlatých.
V dávném životě, z něhož není písemných památek, podává obraz Archeologie, starožitnická nauka. Hluboko pod zemí z hlíny, jam i hrobů, byly vykopány předměty, které dávají zprávy o prvních lidech v Polabí v době, kdy byl nástrojem kámen, posléze železo a také bronz. Nalézáme kolem Starého Kolína hladké mlaty, šidla a jehly z kosti, popelnice, mísy, přesleny,tkalcovská závaží, prvotní zbraně a nástroje. A tyto nálezy ve Starém Kolíně, viz nález Skokana na Baštách, v Záboři v cukrovaru. a nálezy na vrchu „Vinici u Kolína“ mnoho povídají o životě našich předků a dětech přírody a dobách dávno před Kristem v pravěku i na úsvitě dějin.
Prvním člověkem zde v Polabí byl lovec, robil si nástroje z pazourku i z kostí zvířecích.Na ohništi připravoval jídlo. Zvířata tu byla: Sob, mamut, nosorožec, tur a jelen. Nové obyvatelstvo mělo již pevná sídla jak ukazují popelové vrstvy a jámy v zemi, nástroje z kamene uměleji hlazené. Lid znal hrnčířství, choval dobytek a odával se orbě. Našli se zbytky kostí vepřů, nádoby k výrobě sýra. Mlat a sekyry jsou vrtány, napodobeny čarami, tečkami. Obchodem se dostávají do Polabí předměty z bronzů a mědí, jehlice, náramky prsteny.Mrtvé pochovávali tenkrát v podobě skrčené do jam a dávali jim milodary. V létě bydlili obyvatelé pod širým nebem, v zimě v jamách. Z ruly si lid spravoval ruční držátka a mlýnky. Nalezena závaží tkalcovská a hliněné přesleny svědčí, že lid uměl tkáti. Nádoby měl již dokonalejší a zdobené. V hrobech byly nalezeny nákrčníky jantarové, ze zvířecích zubů., kostěné korály, jehlice, mlaty a dýky z bronzů a nádoby s potravinami.Dávno před Kristem vznikají kolem kolína noví osadníci od severu původu Slovanského, objevují se současně s novým národem galských Bojů. Slované mrtvé spalovali a popel v popelnicích pochovávali. V hrobech v okolí Starokolínském objevují se nádoby robené na kruhu hrnčířském i malované a jemně tuhované. Bronzové ozdoby jsou již hojné. Kultura galská značí se užíváním železa.Muži nosí meče, oštěpy ženy ozdoby bronzové, zlaté ano i první mince zlaté se objevují (duhovky). Vyskytuje se posléze hradiště, místa opevněná valem nezasypaným z hlíny neb z kamene v rovině labské. Hradišťko u Kolína a jinde v našem okolí. Hradiště sloužila za útočiště obyvatel vůkolních, za něm scházeli se tu k bohoslužbě. Tam na místě pohanských božišť, byli později postaveny první románské kostelíky. Ve věku XII. neobjevují se již milodary v hrobech a tou dobou končí se také archeologie (nauka o starožitnostech).
Jest naši povinností znáti památky nejbližší, budí v nás cit a lásku k domovu. Národ který má hojné staré památky, jest národem vznešeným, bohatým. Vědomí staré minulosti, posiluje k novému tvoření, k novému životu.Ctíme dějiny , vážíme si lidí starých – mějme i úctu k starým památkám, jsou částkou našeho života národního, svědčí,že od věků stálo české umění na vysokém stupni. Chraňme a spravujme je jako oko v hlavě.
Ve farním archivu se zachovala zpráva, že Kostel sv. Ondřeje v Starém Kolíně byl zbudován za krále Otakara II. Pod zvonicí vchází se do chrámu prostraného, nad jehož kruchtou zachovala se gotická klenba křížová. Loď kostelní sice různými opravami pozbyla rázu starožitného zato ale překvapuje krásou stavby jejíž sloh připomíná dobu krále Otakara II. Podací vykonával sám král tj.: Panství i podací bylo královo.Roků 1295 se uvádí plekán Jindřich kostela ve Starém Kolíně. (plekán do latinského plekanus = duchovní správce osady). Tehdá bylo rozhodnuto,že ke kostelu zdejšímu má vycházeti ročně z věnování Jindřicha, rychtáře Kolínského 4½ kamene loje z jednoho mastného krámu jek tomu bylo od starodávna (Tak dosvědčují „Registra Erben Emler“).
Roku 1761 vypukl ve Starém Kolíně požár jenž zachvátil i faru, ohněm zničen i farní archiv, čímž vzaly za své matriky a jiné důležité listiny.
Roku 1852 obdržel faru Staro-Kolínskou farář Karel B. Hušek. Narodil se v Nálezi u Železného Brodu r. 1762, gymnázium studoval v Jičíně a filosofiii absolvoval v Praze a ve Vídni, bohosloví v Litoměřicích za biskupa Hurdálka, kaplanoval v Semilech a r.1826 stal se vychovatelem pana Václava Veitha Bývalého držitele Semil a potom panství Kolínského. V létech 1849 – 52 byl duchovním správcem trestnice Svatováclavské v Praze a roku 1852 se stal farářem Starokolínským. Za něho zavítali do Starého Kolína Dr. FR. L. Rieger. Frant. Palacký český historik a Riegrův tchán, Dr. Josef Kalousk český historik a tvůrce spisu „České státní právo“, kněží vlastenci: Řezáč, který zaopatřoval Havlíčka, Koťátko a jiní. Rieger byl v mládí žákem Huškovým a po celý život zůstal mu věrným přítelem.
Jednou když Riger s Palackým zase zavítali do Starého Kolína, sousedi Starokolínští, již je byli zvolili za své čestné občany, přišli je uvítat na faru.Při té příležitosti vážný kmet Palacký, znatel dějin a povahy národa českého, rolníkům na srdce kladl, aby se učili pilnosti a šetrnosti, která je velikou podporou národní samostatnosti a obecného blahobytu. „Vydobytí český rolník umí – ale zachovati neumí“,“co má, to obyčejně utratí“. Zároveň poukázal na pustá návrší kolem, jež by se mohla stromy posázeti. Děkan Hušek zemřel 10. května 1880. Po faráři Chaloupeckém, který zemřel 29. března 1921 ustanoven farářem ve Starém Kolíně M…… František dosavadní farář v Ovčácích.
Mlýn – malou zmínku zde činím o mlýně a elektrárně na Baštách. Profesor Kolda Malínský činí zmínku v slavném mlynáři Radovi ku kterému se obraceli o pomoc i o radu lidé zdaleka – byl to starý písmák a vědátor. Druhý zajímavý rod byli Franclové. Otec jejich, chudý člověk odjel do Ameriky a tam po všelijakých pokusech o existenci se výhodně oženil a přičiněním získal majetek. Přijel do své vlasti a jako mlynář sháněl a koupil mlýn od rodiny Millerovi na Baštách. Mlýn znova zbudoval na dobu tehdejší1893 vybavil náležitě moderními stroji. Bývávala zde spousta mletí, veselo a živo zde bylo ve mlýně na Baštách, příroda kolem jako pohádka – krátce:mohla by býti napsána zajímavá kniha o životě ve mlýně Bašteckém. Vše zmizelo jako dým – přišel nový majitel, průmyslník, počtář. Roku 1910 Koupil mlýn Baštecký Vojtěch Loupal, který jej obnovil .1. března 1914 od základu mlýn vyhořel, dříve však vyhořel podvodník, mlýn ,kde se od dávna mlelo pouze rolníkům. Loupal mlýn obnovil v letech 1914 -1915 v době kdy zuřila hrozná tragedie světová válka. Za velikých obtíží a nákladem mnoha set tisíc korun, znova mlýn rozšířen, na základě moderní techniky stroji opatřen, řadí se dnes k nejlépe vystojeným mlýnům českým. Mlýn pohánějí elektromotory o síle 220 HP, Zpracuje se ve 24 hodinách 450q obilí.
Po stránce geologické sluší se zaznamenat nálezy prof. Jana Krejčího, že kolem St. Kolína, Záboře, Velebova až Tří Dvor rozprostírají se diluviální usazeniny zvané ve vědě zemězpytné „štěrkové nánosy“ a v jeho geologické mapě sekce VI jsou tyto zakresleny.
Zeměpisná šířka jest Nový a Starý Kolín 50˚0´ až 50˚5´, zeměpisná délka 32˚50´ až 33˚0´,nadmořská výška ve Starém Kolíně 202,22 nad mořem.
